Vedoucím v naší církvi

Odpouštím vedoucím v církvi, kteří zradili mého tátu, který s nimi spolupracoval a důvěřoval jim. Když ho několik členů sboru jako pastora začalo pomlouvat, místo toho, aby se ho zastali, tak mu „svázali ruce a nechali ostatní, ať do něj dál kopou“. Přestože na tátovi nenalezli žádný konkrétní hřích, ze kterého by ho obvinili, tak ho díky vytrvalosti lidí, kteří ho pomlouvali, z vedení sboru jeho nadřízení nakonec odvolali. Podobným způsobem ho jeho vedoucí zradil ještě jednou v jiné situaci. Byla to obrovská nespravedlnost a pro celou rodinu to bylo strašně těžké.
Těm vedoucím jsem jejich zradu odpustil a žehnám jim, aby jim i Bůh odpustil a aby v budoucnosti měli větší odvahu stát za tím, co je správné. Odpuštění je jediný způsob, jak se s tím, co se stalo, vyrovnat a nenechat se tím spoutávat do budoucnosti.